Lidská práva: Rozšířené zprávy, více náležité péče

OBSAH

• Akční plány ve 23 zemích světa
• Podávání zpráv povinnosti, které mají být rozšířeny
• Udržitelné financování
• Katalog povinností se rozrůstá
• Systémy řízení slouží jako ochranné zábrany
• Zapojte zainteresované strany
• Formování politiky kvality a životního prostředí
• Autoři

Jak mohou společnosti řídit svá rizika v oblasti udržitelnosti

Michael Wiedmann (Norton Rose Fulbright) a Frank Graichen (DQS GmbH)

Před více než 20 lety se první společnosti připojily k iniciativě OSN Global Compact [1]. Za tu dobu se z něj stala největší a nejdůležitější iniciativa pro odpovědné řízení podniků na světě. Vizí iniciativy UN Global Compact je inkluzivní a udržitelná globální ekonomika založená na jejích deseti univerzálních principech. Připojením se k němu se společnosti zavazují dodržovat těchto deset zásad a každoročně podávat zprávy o pokroku a problémech při jejich uplatňování. Vzhledem k tomu, že zprávy jsou založeny na dobrovolném sebeodhalení a nepodléhají ověření, je serióznost těchto zpráv zpochybňována.

V roce 2011 přijala Rada OSN pro lidská práva [2] Obecné zásady pro podnikání a lidská práva (Guiding Principles on Business and Human Rights) [3], čímž vznikla členským státům povinnost zakotvit dodržování lidských práv v dodavatelských řetězcích podniků v zákoně a prokazovat plnění těchto závazků povinným podáváním zpráv.

Akční plány ve 23 zemích světa

Řídící zásady jsou východiskem pro řadu zákonů po celém světě, které zákonodárcům uložily povinnost vyžadovat od společností podávání zpráv o porušování lidských práv v jejich dodavatelských řetězcích. Prvním takovým zákonem byl kalifornský zákon o transparentnosti v dodavatelských řetězcích z roku 2012 ^[4], který byl zase předlohou pro britský zákon o moderním otroctví z roku 2015 ^[5].

OSN ^[6 ] i EU ^[7] zároveň vyzvaly své členy, aby přijali národní akční plány (NAP) ^[8 ] k provádění hlavních zásad. Na tuto výzvu reagovalo 23 zemí světa, které vypracovaly akční plány s konkrétními výzvami pro místní podniky ^[9]. Mezinárodně působící německé podniky tak musí dodržovat nejen NAP německé vlády, ale případně i NAP zemí, v nichž působí jejich dceřiné společnosti.

Zatímco první zákony a z nich vyplývající povinnosti byly pro společnosti ještě relativně nezávazné, v posledních letech byly přijaty další vnitrostátní zákony, ve Francii v roce 2017 ^[10] a v Nizozemsku v roce 2019 ^[11], které ukládají společnostem nejen oznamovací povinnosti, ale také povinnosti náležité péče, jejichž nedodržení může být sankcionováno.

Rozšíření ohlašovacích povinností

Stejným směrem uvažuje i EU. Směrnice o sociální odpovědnosti podniků ^[12 ] přijatá v roce 2014, která více než 6 000 společnostem v celé Evropě ukládá povinnost podávat zprávy také o svých aktivitách v oblasti udržitelnosti, je od února 2020 v rámci konzultací přezkoumávána. Očekává se, že povinnost podávat zprávy bude v budoucnu rozšířena na více společností a bude mnohem konkrétnější. To znamená, že společnosti budou své dodavatele nutit poskytovat požadované informace ještě více než dosud.

Komisař EU pro spravedlnost Didier Reynders oznámil, že v roce 2021 bude přijat evropský zákon o dodavatelském řetězci pro dodržování norem v oblasti lidských práv a ochrany životního prostředí ^[13]. Po přijetí takového zákona o dodavatelském řetězci budou společnosti pravděpodobně povinny prokázat, že učinily to, co odpovídá jejich velikosti a kauzálnímu přínosu, aby zabránily porušování lidských práv nebo poškozování životního prostředí nebo je zmírnily. Pokud nepředloží důkazy o analýze rizik a o zavedení opatření k jejich odvrácení nebo snížení, budou pravděpodobně sankcionovány.

Tyto legislativní plány EU jsou zakotveny v "Zelené dohodě" Evropské komise představené v prosinci 2019, jejímž cílem je zajistit klimaticky neutrální růst Evropy. To vyžaduje transformaci hospodářství a dodavatelských řetězců, včetně rozvoje udržitelného financování ^[14].

Udržitelné financování

Transformace financování znamená, že EU bude podporovat podniky, aby se zaměřily na dlouhodobé cíle a výzvy a příležitosti spojené s udržitelným rozvojem. To znamená, že klimatická a environmentální rizika musí být plně řízena a začleněna do podnikatelských úvah, přičemž je třeba náležitě zohlednit sociální rizika, jako je porušování lidských práv v přeshraničních dodavatelských řetězcích ^[15].

Jako první krok na této cestě zavedla EU klasifikační systém pro udržitelné investice a investice šetrné ke klimatu - "taxonomii" ^[16]. V budoucnu budou příznivé úrokové sazby z úvěrů na investice záviset také na tom, do jaké míry investice přímo či nepřímo nemají negativní dopady na lidi, klima a životní prostředí.

Katalog závazků se rozrůstá

Podniky proto musí být připraveny podávat komplexnější zprávy než dosud o dopadech a rizicích svých podnikatelských aktivit, obchodních vztahů a dopadech svých výrobků a služeb ^[17] a být sankcionovány za neplnění souvisejících povinností náležité péče. Buď se jich tyto zákonné povinnosti budou týkat přímo, nebo na ně budou tyto povinnosti stále více přenášet jejich obchodní partneři.

Podniky by proto měly již nyní začít zkoumat celý svůj hodnotový řetězec z hlediska rizik udržitelnosti, vyhnout se jim nebo je alespoň výrazně omezit (ve střednědobém až dlouhodobém horizontu), aby zůstaly atraktivním obchodním partnerem nebo neutrpěly nepříznivé dopady při budoucím financování.

Systémy řízení slouží jako ochranné zábradlí

Doporučení zaměřit se na rizika udržitelnosti nyní vyvolává zajímavou otázku, do jaké míry jsou stávající systémy řízení vhodné pro podporu podniků při takových analýzách rizik a jaké styčné body mohou být například v normách ISO 9001, ISO 14001 nebo ISO 45001.

Základní struktura ISO (High-Level-Structure, HLS), která byla zavedena před lety, se v tomto ohledu ukázala jako užitečná. Jejím výsledkem je, že všechny normy pro systémy řízení mají podobnou strukturu, stanovují do značné míry shodné požadavky ve vztahu k příslušné předmětné oblasti a používají harmonizovanou terminologii.

Zapojení zainteresovaných stran

Konkrétně se dále budeme zabývat korelací mezi CSR a tématy "kontext organizace a zainteresované strany", "(politika kvality/environmentální) politika" a "rizika a příležitosti s ohledem na závazné závazky".

S (plánovaným) zavedením rozšířených požadavků na podávání zpráv a zákona o dodavatelském řetězci, který bude mít razantní vliv na vnitřní vztahy mezi organizací a jejími dodavateli, dochází ke změnám v "externích otázkách" a "kontextu", v němž společnost působí (viz ISO 9001, kap. 4.1). Stejně tak jsou ovlivněny požadavky a očekávání zainteresovaných stran (viz ISO 9001, kap. 4.2), které se stávají "relevantními", a tedy povinnými/závaznými už jen proto, že jsou formulovány právní a regulační požadavky s povinností podávat zprávy a zákon o dodavatelském řetězci.

Formování politiky kvality a životního prostředí

Při definování politiky podniku vznikají také přímé, odvozené odkazy. Například politika kvality a/nebo environmentální politika musí obsahovat "závazek plnit platné požadavky" (ISO 9001, kap. 5.2.1c). Takovým platným požadavkem je bezpochyby evropská směrnice nebo zákon. Normy systému managementu dále vyžadují, aby "politika (organizace) byla vhodná pro (...) daný kontext".

Pokud se tedy kontext změní a očekávání spotřebitelů, finančních organizací a zákonodárců přímo či nepřímo změní požadavky na strategii, produkty, služby, procesy a dodavatelské řetězce organizace, může - ba musí - se to odrazit ve změněné, upravené podnikové politice.

S ohledem na téma "Rizika a příležitosti" (ISO 9001, kap. 6.1.1) jsou zřejmé tři aspekty a otázky, které by podniky měly být schopny samy analyzovat a zodpovědět:

• Jaké nežádoucí dopady by pro podnik mělo, kdyby pouze nedostatečně plnil případnou ohlašovací povinnost nebo kdyby v dodavatelských řetězcích nebylo možné prokázat odpovídající zohlednění dodržování lidských práv a/nebo zamezení environmentálně relevantních škod?
• Jaké příležitosti a možnosti by vyplynuly z důsledného závazku a aktivního vystupování podniku s ohledem na CSR, např. z hlediska image, pozice značky, tržních podílů, rozvoje nových cílových skupin, prodeje a zisku?
• Zohledňuje společnost požadavky, které by mohly vyplynout ze směrnice o společenské odpovědnosti firem a zákona o dodavatelském řetězci, v rámci řízení dodavatelů a procesů zadávání zakázek? A jaké informace, včetně smluvních ujednání, jsou poskytovány "externím dodavatelům" (ISO 9001, kap. 8.4.3)?

Proto je téměř nezbytné co nejrychleji začlenit tato témata do interních a externích auditů a ze získaných výsledků vyvodit úpravy příslušných podnikových procesů.

Autoři

Michael Wiedmann je právník zabývající se compliance ve frankfurtské pobočce advokátní kanceláře Norton Rose Fulbright. V Německém institutu pro compliance e.V. (DICO) se rovněž angažuje jako spolupředseda pracovní skupiny CSR/lidská práva. Frank Graichen vedl divizi Auditor Management & Competence společnosti DQS GmbH, je auditorem pro ISO 9001 a přednáší o tématech auditu v Německé společnosti pro kvalitu (DGQ) ve Frankfurtu nad Mohanem.

Zdroje

¹ Deset principů Globálního paktu: https://www.globalcompact.de/ de/ueber-uns/deutsches-netzwerk.php.
² Podrobnosti o Radě pro lidská práva: https://www.ohchr.org/EN/HRBodies/HRC/Pages/Home.aspx.
³ Obecné zásady pro podnikání a lidská práva: https://www.globalcompact.de. Zkrácený odkaz přímo na PDF: https://bit.ly/3ko346H
⁴ Kalifornský zákon o transparentnosti v dodavatelských řetězcích z roku 2010: https://oag.ca.gov.
⁵ Zákon o moderním otroctví z roku 2015: http://www.legislation.gov.uk.
⁶ Pracovní skupina OSN pro podnikání a lidská práva
⁷ Komise EU, Strategie EU pro sociální odpovědnost podniků 2011-2014, s. 1, https://www.europarl.europa.eu. Zkrácený odkaz přímo na PDF: https://bit.ly/2FJVi86
⁸ Německý národní akční plán: https://www.csr-in-deutschland.de/DE/Wirtschaft-Menschenrechte/wirtschaft-menschenrechte.html
⁹ Seznam Vysokého komisaře pro lidská práva: https://www.ohchr.org/EN/Issues/Business/Pages/NationalActionPlans.aspx.
¹⁰ LOI n° 2017-399 du 27 mars 2017 relative au devoir de vigilance des sociétés mères et des entreprises donneuses d'ordre: https://www.legifrance.gouv.fr.
¹¹ Wet van 24 oktober 2019 houdende de invoering van een zorgplicht ter voorkoming van de levering van goederen en diensten die met behulp van kinderarbeid tot stand zijn gekomen (Wet zorgplicht kinderarbeid): https://zoek.officielebekendmakingen.nl.
¹² Směrnice 2014/95/EU: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/DE/TXT/PDF/?uri=CELEX:32014L0095&from=EN
¹³ Pracovní skupina Evropského parlamentu pro odpovědné chování podniků, webinář ze dne 29. 4. 2020.
¹⁴ Evropská zelená dohoda: https: //ec.europa.eu/info/
¹⁵ Konzultace EU o udržitelném financování (dotazování probíhalo do 15. 7. 2020): https://ec.europa.eu/info/consultations/finance-2020-sustainable-finance-strategy_en.
¹⁶ Více informací o "taxonomii" a výsledcích technické pracovní skupiny pro udržitelné financování: https://ec.europa.eu/info/publications/sustainable-finance-technicalexpert-group_de.
¹⁷ Doporučení Poradního sboru pro udržitelné finance německé spolkové vlády, Průběžná zpráva - Význam udržitelných financí pro velkou transformaci z 5.3.2020: https://sustainable-finance-beirat.de/en/publications/.

Poznámka

Výše uvedený článek vyšel poprvé v čísle 09/2020 německého odborného časopisu "QZ Qualität und Zuverlässigkeit". Zde je publikován s laskavým svolením vydavatele.