Konference OSN o změně klimatu v Baku - přehled výsledků

Očekávání ohledně COP 29 byla od počátku tlumená: Ázerbájdžán patří k zemím, které se financují téměř výhradně těžbou a vývozem fosilních paliv. Přesto se má v zemi rozšířit výroba obnovitelných zdrojů energie pro průmyslové a soukromé účely. Vzhledem k vlivu zemí vyvážejících ropu a zemní plyn bylo zřejmé, že rozhodnutí o financování, které by pokrylo alespoň část požadavků, se předem zdálo nepravděpodobné. O zbytek se postarala nepřítomnost potenciálních dárcovských zemí, jako je Čína (přibližně 30 %, hlavní světový zdroj emisí skleníkových plynů a v každém případě odpůrce finanční pomoci) a USA (14 %). Německo (1,8 %) oznámilo, že do Fondu pro přizpůsobení se změně klimatu přispěje celkem 60 miliony eur.

Cíl 1,5 stupně je sotva dosažitelný

Získat 300 miliard dolarů na období do roku 2035 - což je kompromis, který se podařilo dohodnout až v rámci prodloužení konference - nyní není nijak obtížné. V konečném důsledku to však není ani čtvrtina toho, co je skutečně zapotřebí k přijetí i těch nejdůležitějších opatření v boji proti změně klimatu nebo k přizpůsobení se jejím důsledkům. Kromě toho se hodně diskutovalo, včetně opětovného odklonu od uhlí, ropy a plynu do roku 2030, který se předpokládal na COP28, ačkoli se do závěrečného dokumentu nepromítl.

Jeden z mála hmatatelných výsledků COP29 se týkal obchodování s emisemi: nově by mělo být možné převádět snížení emisí z jedné země do druhé, nikoliv pouze z jedné společnosti do druhé, jak tomu bylo dříve. Průmyslově vyspělé země tak mohou například podporovat projekty výsadby stromů na globálním Jihu, které mohou být v konečném důsledku započítány do jejich vlastních emisních cílů - obchodování podléhá značnému riziku úspěchu a nakonec by mohlo být pouhou kapkou v moři. To vše na pozadí skutečnosti, že přední vědci se shodují, že tolik opěvovaný cíl 1,5 stupně stanovený na COP21 v Paříži v roce 2015 lze jen stěží splnit. Naopak, pokud se okamžitě něco neudělá, prognózy předpovídají, že globální oteplování rychle vzroste na 2 stupně nebo více.

Bez ohledu na výsledek klimatického summitu není pochyb o tom, že stojí za to prosadit úsilí o zastavení změny klimatu nad rámec vládního financování. Zejména podniky by mohly ještě více přispět k dosažení klimatických cílů, kdyby se odhodlaněji a cíleněji snažily snížit své emise skleníkových plynů - pobídky k tomu rozhodně existují.

Obchodování s emisemi jako druhá možnost

Odpovědné podniky jsou již aktivní: Vypracovávají bilance skleníkových plynů a uhlíkovou stopu, zavádějí systémy energetického a environmentálního řízení a mohou prokázat hmatatelné úspěchy v oblasti změny klimatu. Jejich základním cílem je výrazně snížit emise skleníkových plynů a do obchodování s certifikáty_CO2 z právně neregulovaných (dobrovolných) trhů vstupují až poté, co zcela vyčerpají vlastní možnosti snižování emisí.

Obchodování s emisemi nabízí řadu výhod pro všechny zúčastněné strany, včetně ohroženého globálního klimatu, ale s některými nezanedbatelnými omezeními:

• Kolísání_{cen CO2} : V době krize může například cena certifikátů prudce klesnout, což vede ke stejně prudkému poklesu motivace k používání nízkoemisních technologií.
• Vyloučení odvětví: Zemědělství se jako nezanedbatelný producent emisí skleníkových plynů (zejména metanu a oxidu dusného) nemůže účastnit obchodování s emisemi, což snižuje účinnost tohoto nástroje.
• Volná emise: Velký průmysl dlouho těžil z přidělování bezplatných emisních povolenek, které motivovaly k výnosnému dalšímu prodeji, místo aby pozitivně ovlivňovaly klima.

Poměrně málo projektů, většinou těch, které mají vytvořit údajné_{propady CO2} a které mají být ve skutečnosti podpořeny nákupem certifikátů, nesplňuje to, co slibuje, nebo je možné je kritizovat z jiných důvodů. To se týká například vysoce prestižní výsadby stromů, které mají pohlcovat_{CO2 z} ovzduší, což je z hlediska ochrany klimatu často neúčinné, protože projekty jsou špatně realizovány nebo se o ně prostě neusiluje. Takové certifikáty pak nemají ani cenu papíru, na kterém jsou vytištěny.

Systémy řízení jako účinné nástroje proti změně klimatu

Zavedení (a certifikace) systémů řízení například podle ISO 14001 nebo EMAS (životní prostředí), ale především podle certifikační normy ISO 50001 nebo necertifikovatelných směrnic ISO 50005 pro malé a střední podniky (obojí energetika) je první volbou, protože řeší problém emisí přímo u kořene. Kromě toho se doporučuje také využití vhodných nástrojů, např. normy ISO 14064-1 nebo Protokolu o skleníkových plynech (GHG) pro přípravu bilance skleníkových plynů nebo normy ISO 14044 pro přípravu hodnocení životního cyklu výrobků atd.

Zavedení a certifikace systému energetického managementu (EnMS) podle ISO 50001 nebo ISO 50005 je cestou, jak včas a účinně snížit emise skleníkových plynů, zejména ve zpracovatelském průmyslu. Hlavními cíli spojenými s aplikací těchto dvou norem je zvýšení energetické účinnosti a snížení spotřeby energie.

Změny ISO zahrnují změnu klimatu

Se zveřejněním dvou změn ISO na jaře 2024 vstoupila do světa norem ISO pro systémy řízení také změna klimatu. Společnosti, pokud jsou certifikovanými uživateli norem, musí nyní v rámci svých souvislostí zvážit dopad svých podnikatelských aktivit na změnu klimatu a očekávání a potřeby svých zainteresovaných stran v této oblasti.

To například znamená, že - kromě efektivnějších výrobních procesů s nižší spotřebou - by se nyní konečně mohlo ve větší míře uplatnit využívání obnovitelných zdrojů energie, které dosud nebylo v žádné z norem skutečně vyžadováno, ale pouze doporučováno.

Závěr

Dárcovským zemím ze skupiny průmyslových států, které se účastnily COP29, se podařilo dosáhnout kompromisu ohledně finanční částky 300 miliard amerických dolarů, což je méně než čtvrtina skutečného požadavku. Tento neuspokojivý výsledek nejen z pohledu zemí globálního Jihu ukazuje, že kromě státní pomoci jsou zapotřebí i iniciativy soukromého sektoru, zejména průmyslu. Důležitou roli zde mohou sehrát certifikované systémy řízení, jako jsou ISO 50001, ISO 14001 a EMAS, ve spojení s ISO 14064-1 nebo protokolem o skleníkových plynech. Užitečné jsou i necertifikované směrnice, jako je ISO 50005.