Vzdálené audity jsou často vychvalovány pro svou flexibilitu. Mohou však být příliš flexibilní - protože neexistuje shoda na metodě, kterou by měl auditor použít. Technologie je vždy o krok napřed před standardizací. V této sérii článků se podíváme na různé kroky pro provádění auditů na dálku. Dnes se blíže podíváme na metody používané k provádění auditů na dálku.
Toto je třetí část sedmidílné série článků o vzdálených auditech:
V současné době neexistuje harmonizovaný přístup k postupům auditu na dálku. Jedním z mála mezinárodně uznávaných dokumentů je MD 4:2018 od Mezinárodního akreditačního fóra. Zde je však kladen důraz na využití informačních a komunikačních technologií pro účely auditu. Dokument jako takový má obecnou povahu a v žádném případě nepředstavuje protokol nebo metodiku pro audity na dálku. Dalším zdrojem publikovaným v dubnu 2020 je příručka ISO 9001 Auditing Practices Group.
Zhruba lze rozlišit audity, které jsou prováděny zcela na dálku, a audity, které jsou prováděny pouze částečně na dálku. Rozhodnutí pro jednu nebo druhou variantu musí být spoluurčeno posouzením rizik.
Výhodou auditů, které jsou částečně vzdálené, je, že se z auditu stává vícestupňový proces. Obvykle existuje první fáze, která se zaměřuje na dokumentaci a vedení záznamů a kterou lze provést na dálku, a druhá fáze na místě, která se zaměřuje na provozní stránku a stav infrastruktury a zařízení.
Ve společnosti DQS jsme vyvinuli proces, který má tři nebo čtyři fáze:
Více informací o našem procesu rozšířeného auditu na dálku (ERA) naleznete zde. V příštím článku se budeme věnovat technologické složce auditu na dálku.
Dr. Thijs Willaert je vedoucím marketingu a komunikace pro segmenty udržitelnosti a bezpečnosti potravin. Je také auditorem pro externí audit zpráv o udržitelnosti. Mezi oblasti jeho zájmu patří řízení udržitelnosti, udržitelné zadávání veřejných zakázek a digitalizace auditorského prostředí.
